Tento rozdíl je naprosto zásadní.
U systému Reven apod. je do akumulačního prostoru vháněn štěrbinou po celé délce zákrytu směrem šikmo vzhůru venkovní, tepelně neupravený vzduch v objemu 30 – 80 % celkového odsávaného proudu.
Tento vzduchový proud vytvoří v horní části akumulačního prostoru spolu s celkovým termickým proudem „vzduchový válec“, ve kterém se oba proudy smísí a jsou pak společně odvedeny nasávacími prvky. Pokud teplota a vlhkost v tomto „vzduchovém válci“ dosáhnou hodnot, při kterých je „podkročen“ rosný bod, dochází ke kondenzaci a odkapávání vody.
Tento systém byl vyvinut pro horské regiony, kde je převážnou část roku velmi „suchý“ vzduch a je tedy předpoklad, že k onomu „podkročení“ rosného bodu nedojde.
Množství vzduchu, které je třeba zákrytem odsát se skládá z objemu termického proudu stoupajícího od tepelných přístrojů a objemu neupraveného venkovního vzduchu, vyfouknutého štěrbinou do akumulačního prostoru zákrytu.
Množství „větracího“ vzduchu, přivedeného do kuchyně by pak mělo nahradit odsátý termický proud.
U systému indukčních zákrytů je do akumulačního prostoru zákrytu „vstřikován“ systémem trysek vzduch nasávaný z prostoru kuchyně (nad zákrytem) v množství 2 – 3 % celkového odsávaného proudu. Vstřikované proudy vzduchu jsou směrovány k nasávacím prvkům (lapače tuku), kterými jsou vzápětí odvedeny a mají v zákrytu výhradně mechanickou funkci. Svými induktivními vlastnostmi zajistí stabilizaci celkového termického proudu, jeho naindukování a odvedení (vlastní hybností vstřikovaných proudů) do prostoru účinnosti nasávacích prvků. Tímto způsobem se podstatně zvýší koncentrace škodlivin v celkovém odváděném proudu a je možno snížit jeho objem.
Praha 30.3.2015